Pátek 11.11. od 19:00
AUDIOVIZUÁLNÍ PŘEDNÁŠKA o expedici na druhou nejvyšší horu světa K2, kterou si pro vás připravil Lukáš Jasenský.
https://www.lukasjasensky.com/
Promítání fotografií a krátkých videí doprovázených mým slovem.
(Na závěr promítání filmového snímku a ukázka horolezeckého vybavení, které na expedicích využívám.)
(Na závěr promítání filmového snímku a ukázka horolezeckého vybavení, které na expedicích využívám.)
Dva čeští horolezci Lukáš Jasenský a Marek Novotný se vydali na druhou nejvyšší horu světa K2 (8 611 m). Od samého počátku bojovali se smůlou, když jim nedoručili zavazadla s expedičním vybavením. Nevzdali se a bez podpůrného týmu, fixních lan, kyslíku a s minimem vybavení vyrazili do stěny (Česenův pilíř) této obávané hory, ve které byli sami.
Nakonec s nepřízní počasí ve špatných podmínkách bojovali o to, aby sestoupili dolů. Až infekce zastavila tuhle výpravu. Těch pár dní ve stěně ale za to stálo a oba věří, že se na K2 vrátí.
Příběh vypráví o odvaze a touze se nevzdávat svého snu.
Nakonec s nepřízní počasí ve špatných podmínkách bojovali o to, aby sestoupili dolů. Až infekce zastavila tuhle výpravu. Těch pár dní ve stěně ale za to stálo a oba věří, že se na K2 vrátí.
Příběh vypráví o odvaze a touze se nevzdávat svého snu.
Krátce z cesty…
Naše putování započalo v Islámábádu, hlavním městě Pákistánu. Sladkokyselý smrádek, vedro a 100% vlhkost. Šok pro naše těla. Ještě větší šok však byl, když nedorazily naše expediční tašky. Tímto okamžikem se odstartoval koloběh obvolávání, psaní, bombardování leteckých společností přes sociální sítě s cílem zjistit, kde jsou naše bágly, a dostat je do Pákistánu. Byla to třítýdenní bezmoc. Jako jít hlavou proti zdi.
V hlavě chaos, smutek, beznaděj. Máme tady být? Mezitím se přesouváme po legendární KKH Kárakóram highway. Nebezpečí pádů skal, stametrové srázy, nevraživé pohledy, zapadlé vesnice, jen muži, žádné ženy. Doprovod nám dělají ozbrojené složky. Nakonec se ocitáme ve Skardu. Jeden ze čtyř báglů konečně dorazí. Po ostatních se slehla zem. Máme pokračovat, nebo jet domů? Přicházíme každým dnem o peníze, ale naše odhodlání a touha jsou větší. S tím minimem nakonec pokračujeme dál po silnici smrti do Askole a Jholy. Poslední kontakt s civilizací. Od teď jen nehostinná krajina masivního ledovce Baltoro. Nastává čtyřdenní putování touto krajinou z jiného světa. Přitom neustále vyřizuji přes satelit naše ztracená zavazadla a náhradní bágl, který jsem nechal poslat s Kájou Grohovou z Česka. Karavany nás pokušitelů, místních nosičů, mulů a kuchařů jako dlouhé vlaky překonávají nástrahy tohoto ledovce. Kolem nás se tyčí majestátní skalní věže a horské štíty až k nebi. Zvučná jména těchto velikánů jako Trango towers, Masherbrum, Gasherbrum 4, Broad Peak. Ale i bezejmenné štíty, na kterých pravděpodobně lidská noha ještě nestála. Až se zjevila ona, hora hor – K2. Sedím a mlčky se dívám. Štěstí, strach a respekt v jeden moment. Zvláštní pocit. Ale touha dotknout se bělostného ostrého závoje této královny roste mílovými kroky. Momenty, kdy zapomínám, že nemám ani jeden svůj bágl potřebný k lezení.
To čekání zalézá pod kůži, ale jednoho dne přeci jen náhradní bágl dorazí. S rozporuplnými pocity během hodiny vyrážíme do stěny. Na noc. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Jedním slovem peklo. Špatné podmínky ve stěně a špatné počasí. Zažíváme extrémní chvíle. Jsme tady sami a musíme se spolehnout jen na sebe a své dovednosti. Jen občas zavadíme o starý fix. Bez lan jen s mačkami, cepíny a malým batohem na zádech, ve kterém máme vše potřebné k přežití. Prokousáváme se touto majestátní stěnou. Nakonec nám však počasí dává jasnou stopku a my bojujeme vůbec o to, abychom slezli živí dolů. Infekce graduje, a nakonec po pár dnech dole dělám těžké rozhodnutí a ukončuji expedici. V ten moment jsem ale spíše přemýšlel nad tím, jestli to vůbec přežiji. Nemožnost vzletu helikoptéry mě přinutila k sestupu pěšky. Dva dny a přes 80 kilometrů v dezolátním stavu, abych si zachránil zadek. Jsem šťastný a vděčný. Mohl jsem se K2 dotknout a ve stěně strávit pár dní. V konečném důsledku jde jen o to, že jsem přežil a měl možnost se vrátit.
Naše putování započalo v Islámábádu, hlavním městě Pákistánu. Sladkokyselý smrádek, vedro a 100% vlhkost. Šok pro naše těla. Ještě větší šok však byl, když nedorazily naše expediční tašky. Tímto okamžikem se odstartoval koloběh obvolávání, psaní, bombardování leteckých společností přes sociální sítě s cílem zjistit, kde jsou naše bágly, a dostat je do Pákistánu. Byla to třítýdenní bezmoc. Jako jít hlavou proti zdi.
V hlavě chaos, smutek, beznaděj. Máme tady být? Mezitím se přesouváme po legendární KKH Kárakóram highway. Nebezpečí pádů skal, stametrové srázy, nevraživé pohledy, zapadlé vesnice, jen muži, žádné ženy. Doprovod nám dělají ozbrojené složky. Nakonec se ocitáme ve Skardu. Jeden ze čtyř báglů konečně dorazí. Po ostatních se slehla zem. Máme pokračovat, nebo jet domů? Přicházíme každým dnem o peníze, ale naše odhodlání a touha jsou větší. S tím minimem nakonec pokračujeme dál po silnici smrti do Askole a Jholy. Poslední kontakt s civilizací. Od teď jen nehostinná krajina masivního ledovce Baltoro. Nastává čtyřdenní putování touto krajinou z jiného světa. Přitom neustále vyřizuji přes satelit naše ztracená zavazadla a náhradní bágl, který jsem nechal poslat s Kájou Grohovou z Česka. Karavany nás pokušitelů, místních nosičů, mulů a kuchařů jako dlouhé vlaky překonávají nástrahy tohoto ledovce. Kolem nás se tyčí majestátní skalní věže a horské štíty až k nebi. Zvučná jména těchto velikánů jako Trango towers, Masherbrum, Gasherbrum 4, Broad Peak. Ale i bezejmenné štíty, na kterých pravděpodobně lidská noha ještě nestála. Až se zjevila ona, hora hor – K2. Sedím a mlčky se dívám. Štěstí, strach a respekt v jeden moment. Zvláštní pocit. Ale touha dotknout se bělostného ostrého závoje této královny roste mílovými kroky. Momenty, kdy zapomínám, že nemám ani jeden svůj bágl potřebný k lezení.
To čekání zalézá pod kůži, ale jednoho dne přeci jen náhradní bágl dorazí. S rozporuplnými pocity během hodiny vyrážíme do stěny. Na noc. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Jedním slovem peklo. Špatné podmínky ve stěně a špatné počasí. Zažíváme extrémní chvíle. Jsme tady sami a musíme se spolehnout jen na sebe a své dovednosti. Jen občas zavadíme o starý fix. Bez lan jen s mačkami, cepíny a malým batohem na zádech, ve kterém máme vše potřebné k přežití. Prokousáváme se touto majestátní stěnou. Nakonec nám však počasí dává jasnou stopku a my bojujeme vůbec o to, abychom slezli živí dolů. Infekce graduje, a nakonec po pár dnech dole dělám těžké rozhodnutí a ukončuji expedici. V ten moment jsem ale spíše přemýšlel nad tím, jestli to vůbec přežiji. Nemožnost vzletu helikoptéry mě přinutila k sestupu pěšky. Dva dny a přes 80 kilometrů v dezolátním stavu, abych si zachránil zadek. Jsem šťastný a vděčný. Mohl jsem se K2 dotknout a ve stěně strávit pár dní. V konečném důsledku jde jen o to, že jsem přežil a měl možnost se vrátit.
Těším se na Vás,
Lukáš Jasenský
Lukáš Jasenský
Vstupenky 130 Kč / na místě
(rezervace je možné domluvit si osobně na baru nebo na čísle +420 386 444 411)